Chica a Gipsy podrobněji

Protože jsme dostali více žádostí s dotazy na naše kobylky, rozhodli jsme se publikovat podrobnější článek o jejich životě.

Chica a Gipsy

V září roku 2006 se redaktorky z klubu Pony sešly na pravidelném setkání ve španělské Marbelle. A jaké bylo jejich překvapení, když mezi luxusními vilami spatřily smutného grošáka, který byl uvázaný ke stromu a měl sotva tolik místa, aby dosáhl na káď se špinavou vodou. Když jsme si koně prohlédly blíže, zděsily jsme se. Krásná kobylka byla tak strašlivě hubená, že jen pouhý pohled na ni bolel. Provaz se jí zařezával do kůže a na nose měla hlubokou ránu, která přitahovala mračna much. Dívala se na nás zoufalým pohledem, který prosil o pomoc. Daly jsme jí nějaké pamlsky, ale věděly jsme, že nebudeme mít klid, dokud ji z toho strašného místa nezachráníme. Zavolaly jsme hned veterináře, který zjistil, že má kromě rány na nose ještě jednu vážnější na noze a je strašlivě podvyživená. Řekl nám také, že kdyby naše pomoc přišla jen o pár dní později, už mohlo být pozdě! V ten okamžik jsme se rozhodly jednat okamžitě. Nebohou kobylku jsme koupily a nechaly ji odvézt do El Rancha, farmy, která se stala jejím novým, krásným domovem!

Chica přes všechno, co prožila, zůstala hodná a milá a důvěřivá a okamžitě si získala místo v našich srdcích! Tehdy jsme měly pocit, že v její záchraně má snad prsty anděl koní – Angelika.

Jenže v životě bohužel není všechno takové jako v našich knížkách. O dva roky později bylo nutné převézt Chiku do Norska a cestou se ukázalo, že si prožité útrapy vybraly svou daň v podobě rakoviny, kterou statečná kobylka onemocněla. I když jsme jí zjistili tuhle strašnou chorobu, nevzdaly jsme se – a kobylka také ne. V novém norském domově, v krásném prostředím plném zeleně, radosti, kamarádů, koupání a lásky, se nejprve zdálo, že léčba zabírá a Chice se ulevilo. Nakonec se ale ukázalo, že vražedná nemoc postupuje rychleji, než jsme čekali, a statečná kobylka musela dostat uspávací injekci – nikdo z nás nechtěl, aby po tom všem trpěla ještě více. Kobylka zemřela na svém oblíbeném místečku a od té doby se pase na zelených pláních v nebi. Naučila nás spoustu věcí – nevzdávat se, radovat se z maličkostí a bojovat do posledního dechu. A my jí zase, doufám, ukázali, že všichni lidé nejsou zlí.

Věděli jsme, že hodná kobylka by si nepřála, abychom pro ni truchlili. Spíš by chtěla, abychom na ni vzpomínali a aby nám nebyly lhostejné osudy trpících, ať už zvířat nebo lidí. A proto jsme se rozhodli jejím jménem adoptovat kobylku novou – Gipsy.

Gipsy, krásný grošák podobný Chice osudem, vzhledem i milou a důvěřivou povahou, u svého původního majitele trpěla. Jako celoživotní „památku“ si odnesla ránu v hlezenním kloubu, z níž vznikla neléčitelná artritida. Naštěstí se tahle kobylka dostala do útulku Bianka, kde jsme ji objevili my!

Gipsy i Chica mají něco společného – ani s jednou se život právě nemazlil, přesto však obě zůstaly milé a hodné a nezanevřely na svět ani na lidi. A my jsme rádi, že můžeme pomáhat. Protože důležité je to, co člověk udělá pro druhé, ať už jsou to lidé nebo koně.