Gabi Adam

Jaké knihy se vám líbily v dětství?

Jé, těch bylo! Ráda jsem například čítala sérii o „Dolly“ od Enid Blytonové, spousty knížek o koních, romány o „Černém hřebci“ od Waltera Farleyho. A taky jsem měla ráda pohádky a jako malá jsem je doslova hltala.

A jaké knihy čtete teď?

Nejradši mám životopisy a historické romány, ale s chutí čtu i duchovní literaturu a publikace o alternativní vědě. Baví mě louskat příběhy ze starého Egypta, tahle země mě nesmírně fascinuje. Škoda že den nemá víc hodin, abych měla víc času na čtení!

Kteří jsou vaši oblíbení autoři?

Oblíbeného autora vlastně ani nemám. Často mě nadchnou knihy, o jejichž autorech jsem nikdy předtím neslyšela. Ale ráda čtu díla spisovatelů, jako jsou Colleen McCulloughová, Wolf Serno a Noah Gordon.

Kdy a proč jste se vlastně rozhodla stát se spisovatelkou? Psala jste ještě jako dítě povídky?

Knihy mě odjakživa okouzlovaly, a jelikož tolik čtu, moje představivost neměla chvíli pokoj. Kratší povídky jsem opravdu psala už jako malá a později – k nemalému úděsu učitelů – jsem pro změnu psala strašlivě dlouhé slohy, které museli opravovat daleko déle, než měli v plánu! Když mi bylo zhruba třináct, najednou jsem si jasně uvědomila, že se chci stát spisovatelkou a pustila jsem se do psaní kratší „knihy“. I když jsem ji nikdy nedokončila, stvořila jsem v následujících letech několik povídek, které vyšly i tiskem.

A co všechno jste napsala kromě skvělých knížek o Diablovi?

Napsala jsem jednu duchovní knihu, která vyšla v Německu, a tady v šuplíku stolu mám několik rukopisů knížek pro menší děti, které čekají jen na to, až si najdu čas a pošlu je vydavateli k posouzení. A nedávno jsem také dopsala další knihu o koních. Pracuju i na několika dalších titulech, i když v tuhle chvíli jsou pro mě na prvním místě knihy o Diablovi, takže kdy dopíšu ty ostatní, které mám rozpracované, to nikdo neví.

Měla jste ve škole oblíbený předmět?

Kvůli těm slohům jsem měla ráda němčinu Taky mě zajímala biologie, protože se celkově zajímám o přírodu. A bavil mě i tělocvik a výtvarná výchova.

Co děláte ve volném čase?

Jak kdy. Samozřejmě hodně čtu, kdykoli to jde, ale taky ráda jezdím na dlouhé výlety na kole a nebo chodím plavat (mým oblíbeným místem je jezero Como). Kromě toho často na pár dní vyrážím v karavanu do Itálie. A v zimě byste mě často zastihli na běžkách.

Máte nějaké oblíbené jídlo?

Jé… to abych si sáhla do svědomí Zbožňuju čokoládu, jenže bohužel se mi ukládá rovnou na bocích, takže se jí s těžkým srdcem musím často zříct.

Posloucháte ráda hudbu, a pokud ano, tak jakou?

Líbí se mi hudba všech žánrů a stylů. Poslouchám širokou škálu od new age, přes vážnou až po ragtime nebo dixieland. Jsem v tomhle směru pružná.

Máte nějakou oblíbenou knihu mezi těmi, které jste napsala?

Ani ne. Psala jsem je všechny s radostí a každá mě svým způsobem oslovuje.

A máte nějakou oblíbenou postavu, kterou jste vytvořila? A pokud je to Riki, máte ještě nějakou druhou oblíbenou ?

Mám ráda všechny postavy, které jsem do svých knížek vtělila. Ale musím přiznat, že nejvíc mi přirostla k srdci Caroletta Koszyová, majitelka ranče Mercy. Je prostě úžasná

Kde vlastně bydlíte a kde jste vyrůstala?

Bydlím na jihu Německa v jedné malé vísce na venkově, co by kamenem dohodil od Bodamského jezera.  A narodila jsem se i vyrůstala tady poblíž.

Je předobrazem Diabla skutečný kůň? A totéž i u Riki – byla její předlohou nějaká skutečná dívka?

Diablo je výtvorem mojí fantazie, ale musím přiznat, že když jsem byla ještě malá holka, tak jsem si přesně takového koně jako Diablo přála. Ani Riki ve skutečnosti neexistuje, i když občas se u ní projevují typické rysy mých dětí

A vkládáte vůbec někdy do svých knih skutečné osoby?

Vkládám do svých knih typické osobní znaky, činy a výrazy skutečných lidí, ale žádná z mých postav není přesnou kopií nějakého člověka.

Máte nějaký oblíbený televizní pořad nebo film?

Na televizi se dívám zřídkakdy, protože jsem zjistila, že kvalitních pořadů je opravdu velice málo. Když už si před obrazovku sednu, tak většinou k nějakému dokumentu.

Jaké je vaše oblíbené místo na světě?

Jsou tisíce rozličných míst, kde se mi líbí, ale pokud už bych se měla rozhodnout, tak se mi ze všeho nejvíc líbí tam, kde jsem šťastná.

Odkud berete nápady na své knihy?

Nápady v mých knihách jsou zpravidla výtvorem mé obrazotvornosti. Ale už jsem jako základ pro knížku použila i vzpomínky na situace, které jsem zažila na vlastní kůži.

Kdy a kde vlastně píšete?

To je hodně různé. Obvykle píšu doma, ale díky notebookům nejsem vázaná na jedno místo, a tak už se mi podařilo dokončit rukopis třeba s jezerem Como coby úchvatným pozadím. Když píšu doma, tak zpravidla v noci, protože tehdy mám naprostý klid, nic mě neruší a můžu se soustředit jenom na psaní.

Povězte nám prosím, jestli máte nějaká zvířátka, především tedy koně?

Mám čtyři kočky, psa (křížence německého ovčáka a border kolie) a v tuhle chvíli i jednoho koníčka. Je to malá kobylka tinkera a mám ji moc ráda. Bohužel se na ní už několik let nedá jezdit. Donedávna jsem ji měla tady ve své stáji, ale teď žije u moc hodných lidí a může tak podzim života strávit v pohodlí s ostatními koňmi v jejich obrovském výběhu. V minulosti jsem ale mívala tady ve stáji hned dva koně.

Kolik vám bylo, když jste začala jezdit, a jezdíte i dnes?

Začala jsem v devíti letech. Ještě před dvěma lety mě jízda na koňském hřbetu moc bavila, ale ze zdravotních důvodů jsem se jí musela vzdát.

Jak začínáte psát příběh?

Posadím se, představím si v hlavě nějakou scénu a pak začnu líčit, co vidím. Je to skoro, jako bych se dívala na film. Vidím postavy a slyším jejich dialogy. Všechno to sepíšu a jedna scéna pak navazuje na druhou. Nikdy nevím dopředu, co se stane ani jak kniha dopadne. Psát novou knížku o Diablovi je pro mě přinejmenším stejně napínavé jako později pro čtenáře.

Co je na povolání spisovatelky nejtěžší a co naopak nejzábavnější?

Nejvíc mi vadí, že mě velice často něco vyruší a pak ztratím myšlenkovou nit. Někdy je potom totiž dost obtížné znovu navázat tam, kde jsem skončila, a pokračovat v psaní. A nejvíc se pobavím v okamžiku, kdy do své knížky můžu přirozeně začlenit nějakou humornou situaci , kterou právě zažily moje děti – něco, čemu se samy zasmějí, když knihu později čtou.

Jak jste přišla na nápad vytvořit Diabla?

Jak už jsem řekla, zpracovávám svoje zážitky, které si společně s výplody představivosti promítám v hlavě a které mi nabízejí proud nových možností pro dobrodružství. Diablo je v mnoha ohledech „mým vysněným koněm“, kterého ve svých knihách přivádím k životu.

Co na Diabla čeká v budoucnu?

Nechci příliš mnoho prozrazovat, to by pak nebylo žádné napětí Ale můžu říct, že Riki a její kamarádi zažijí se svými koníčky na všemožných místech celou řadu nových a zajímavých situací a dobrodružství. Napětí, láska, problémy, legrační události… bude tam všechno, aby se čtenáři ani na chviličku nenudili

Je obzvlášť náročné psát sérii? A píšete radši takovouto řadu anebo samostatné knížky?

Psát sérii samozřejmě není jednoduché, protože si člověk musí klást otázku, jestli se určitá úroveň takové řady dá udržet po delší dobu. Jinými slovy, budu mít dostatek nových nápadů, abych jimi naplnila několik dalších knížek, a zároveň nerozmělnila napětí?! Musím přiznat, že psát sérii mě baví, protože hlavní postavy už jsou pro mě jakoby z masa a krve – díky čemuž vypadají skutečněji, a tudíž pro mě žijí vlastním životem a zažívají stále nová a nová dobrodružství. Ale v mezidobí ráda píšu i samostatné knížky. Je to podstatně jednodušší, protože víte, že když daný příběh skončí, tak je opravdu konec a už nemusíte přemítat, co by se mohlo nebo mělo stát příště.

Přihodily se některé události vylíčené v knížkách o Diablovi vám osobně nebo někomu z vašich známých?

Ano, zpracovávám i vlastní zážitky nebo situace, o kterých mi druzí vyprávějí. Největší část nápadů v každé nové knize však pochází z mé představivosti.

Kdo patří na celém světě k vašim nejoblíbenějším lidem?

Na vrcholu seznamu samozřejmě stojí moje děti, máma a muž mého srdce. Existuje však ještě celá řada neuvěřitelně vzácných lidí, kteří pro mě moc znamenají.

Máte nějakou životní zásadu?

Ano, mám!

„Žij podle intuice svého srdce a nezapomínej, že k tomu, aby byl i druhý člověk šťastný, se na něj někdy stačí jenom usmát.“

Co jiného byste ještě chtěla, aby se o vás vaši čtenáři dozvěděli?

Většinu už jsem asi probrali, ale možná bych ještě ráda dodala tohle: do každé knížky, kterou napíšu, se snažím vtělit kousek životní filozofie. Protože v dnešní době je obzvlášť důležité, aby děti i dospívající pochopili, že je skutečně možné zvládnout problémy a že se svět nezboří, pokud se něco nestane přesně tak, jak čekají, a také jak je důležité rozvíjet vzájemné pochopení, osvojit si umění odpouštět a poznat pravé hodnoty, například se naučit oceňovat přátelství a nezištnou pomoc jeden druhému, ať se děje, co se děje. Upřímně doufám, že čtenáři tahle skrytá poselství najdou, nechají se jimi inspirovat k přemýšlení a tyto podněty začlení do svých životů.

Stojíte o kontakt se čtenáři, a pokud ano, jak by se s vámi mohli spojit?

Samozřejmě, že stojím! Se čtenáři si dopisuju moc ráda! S několika mladými čtenáři si pravidelně píšu už několik let – bez nich by mi v životě něco chybělo! Pokud by se se mnou někdo chtěl spojit, nejlépe tak udělá přes email nebo knihu hostů na mých webových stránkách, které jsou ovšem pouze v němčině. Slibuju, že odepíšu každému, kdo se mi ozve, protože si sama moc dobře pamatuju, jak mě mrzelo, když jsem v dětství napsala svým oblíbeným autorům, a oni mi neodepsali.

Tady jsou moje adresy:

Email: adamgabibooks@aol.com

Internet: http://gabiadam.oyla2.de