Jako dítě jsem milovala koně a pravidelně jem jezdila. Jako třicátnice jsem se k ježdění vrátila, ale po ošklivém pádu zase přestala. Přesto stále miluji o koních psát a podporuji Brookeovu nemocnici pro zvířata, která se stará o nemocné koně a osly v chudých zemích. Sama mám spoustu zvířat a podporuji mnoho charitativních organizací, které se o zvířata starají. Také jsem vegetariánka.
Narodila jsem se roku 1962 v Peterboroughu ve Velké Británii a svůj první příběh o koních jsem publikovala jako -náctiletá. Od té doby mě vášeň pro psaní neopustila. Píšu povídky, poezii, články pro časopisy, ale hlavně knihy o koních.
Mám mladšího bratra a kocoura Bigglese. V současnosti žiju v Kentu, kde učím angličtinu a hudební výchovu jak soukromě, tak na místní škole. Mým žákům je mezi 12 a 28 lety. K mým koníčkům patří jóga, egyptský tanec, hudba a film.
Vždycky mě hrozně potěší, když vytím nějakou svou knihu vytištěnou, a pokaždé doufám, že mým čtenářům přinese stejně radosti jako mě, když jsem ji psala.
Mám odní jedinnou knihu Cesta do bezpečí. Je moc hezká.
Je to moje oblíbená spisovatelka v PonyClubu. Mám od ní knihy: Kůň na balkoně, Temní koně, Cesta do bezpečí, Poslední šance a Proměny a ani jedna z těchto knih mě nezklamala
Všechny mám pečlivě přečtené a ráda se k nim vracím 
Zdraví členka Aneta
Mám od ní – Kůň na bálkóně, Temní koně, Cesta do bezpečí, Poslední šance a možná ještě něco – prokousat se mou klinihovnou by se asi málo komu povedlo
Mám moc ráda Kůň na balkóně a pokračování tohoto úžesného příběhu.
jj… ja ji mam taky rada a rada s k ni vzdy vracim
mám od ní kun na balkoně a temní koně nevíte prosím nikdo kde se dají sehnat další díly(nemyslím tím že se přihlásím do ponyclubu
Mrkni na eshop http://www.ponymanie.cz