S kamarádkou Bětkou jsme jednou pekly čokoládový koláč. Když jsme míchaly těsto, povídaly jsme si a smály se u toho. Vlastně jsme při vaření dělaly tolik hloupostí, že jsme úplně zapomněly pustit troubu, aby se předehřála. Musely jsme tedy počkat, než koláč do trouby dáme – a zatímco se trouba rozehřívala, šly jsme se podívat na nějaké klipy. Měly jsme televizi puštěnou tak nahlas, že jsme vůbec neslyšely, že Bětčin táta mezitím přišel domů z práce. Takže když se po chvíli ozval z kuchyně děsný řev, nejdřív jsme si myslely, že se tam někdo vloupal – ale po chvíli nám zvědavost nedala a šly jsme tam opatrně nakouknout. V kuchyni stál Bětčin táta, byl naprosto v šoku a z kalhot na zadku mu kapalo hnědé kakaové těsto. Položila jsem totiž plech s čokoládovou směsí na židli u stolu a on si toho nevšiml a sedl si přímo do ní. Když se probral z prvotního šoku, vzal to celkem s humorem, ale stejně to byl hrozný trapas. A pochopitelně jsme ten den žádný koláč už neupekly!
Ahoj
Kristýna
To máš štěstí že to bral s humoremco?
hustý:):)
hahahaha
)
chichichi……
Nemyslím že to je vtipný.Jak by se vám líbylo,kdyby se to stalo vám.
Nemáš vůbec smysl pro humor… Když se ti to nelíbí tak sem nemusíš psát a kazit zábavu…
Něco jsem sem prostě plácla.Promiň.Jinak je to docela vtipný.Chi, chi, chi!!!!!!!!!!!!!!!
todle neni trapas ale vtip ne
))
Trapas ne pro vás, ale spíš pro toho tátu!
a sakra to muselo byt drsny jeste ze se tomu smal………
to muselo byt drsny jeste ze se tomu smal………
Tak to máš dost velký štěstí!
je to svělý humor a trapas
budu se ještě zejtra chechtat